Historie psích obojků: Od prvních provazů po kožené obojky dneška

11. 12. 2019

Psí obojky provázejí člověka a psa už více než osm tisíc let. Z jednoduchých provazů používaných lovci se postupně vyvinuly ochranné obojky proti vlkům, symboly společenského postavení i moderní ručně šité kožené obojky. Historie psích obojků je zároveň historií společného soužití člověka a psa.

Pokud vás zajímá, proč některé obojky fungují v praxi lépe než jiné, doporučujeme také článek Drží, netočí se, nepovolí: Obojek pro Stafíka bez slabin, který ukazuje, proč na konstrukci záleží víc než na samotném vzhledu.

Kdy se objevil první psí obojek?

První psí obojky vznikly dávno před vznikem měst, států nebo písemných záznamů.

Lovci potřebovali mít své psy pod kontrolou. Pes nebyl domácí mazlíček v dnešním slova smyslu. Byl pracovním partnerem při lovu a přežití.

Nejstarší obojky byly tvořeny provazy, spletenými rostlinnými vlákny nebo jednoduchými koženými řemínky.

Nešlo o pohodlí ani o design. Šlo o funkci.

A právě funkčnost zůstává hlavním úkolem obojku dodnes.

Starověký Egypt: Když obojek získal jméno

Starověcí Egypťané patřili mezi první národy, které začaly obojky zdobit.

Na nástěnných malbách jsou zachyceni psi s bohatě zdobenými koženými obojky. Některé dokonce nesly jméno psa.

Obojek se tak stal nejen pracovním nástrojem, ale také symbolem vztahu mezi psem a jeho majitelem.

Podobnou myšlenku najdeme i dnes. Moderní kožený obojek může být funkčním vybavením i osobním doplňkem zároveň. Příkladem je například klasický obojek Shiny Alpha, který spojuje tradiční sedlářské řemeslo s každodenním používáním.

Řekové, Římané a první identifikace psů

Ve starověkém Řecku a Římě získávali psi stále specializovanější role.

Hlídali majetek, pomáhali při lovu a chránili hospodářská zvířata.

S tím rostla i potřeba kvalitního vybavení.

Římané používali kovové štítky a nápisy označující vlastnictví psa. Některé obsahovaly i varování pro kolemjdoucí.

Není to zase tak vzdálené dnešním tabulkám typu Pozor pes.

Když se obojek změnil v brnění

Ve středověku chránili někteří psi stáda před vlky a dalšími predátory.

Běžný tenký obojek nestačil.

Vznikaly proto široké kožené obojky vyztužené kovem a často doplněné hroty.

Jejich úkolem bylo chránit krk psa při útoku predátora.

Tohle nebyla ozdoba.

Tohle bylo vybavení, které rozhodovalo o přežití.

Hezké na fotce versus funkční v provozu

Tenhle rozdíl existuje už stovky let.

Některé obojky vypadají skvěle na fotografii.

Pak ale pes zahlédne srnku, prudce vystřelí vpřed a během zlomku sekundy pošle veškerou sílu do jednoho bodu.

A právě tehdy se ukáže kvalita vybavení.

Slabé přezky se deformují.

Tenký materiál se vytahá.

Nekvalitní šití začne povolovat.

To není estetický problém. To je problém funkční.

Rozhodovací tahák

Klidný pes: většinou postačí klasický obojek.
Pes, který se opírá do vodítka: vyplatí se širší konstrukce.
Pes, který couvá z obojku nebo se zapírá: může být vhodnější stahovací konstrukce.
Nejste si jistí: řešte nejprve správnou šířku a velikost, až potom vzhled.

Pro psy, kteří dokážou vybavení pořádně prověřit, bývá zajímavou variantou například stahovací obojek Dapper.