Od roku 1920 po dnešek: Když se v naší dílně potká historie s přítomností

Někdy vám do e-mailové schránky dorazí zpráva, která vám připomene, proč tuhle práci děláme. Není to jen o kůži, nitích a stovkách hodin strávených u ponku. Je to o kontinuitě, o úctě k tradici a o příbězích, které se píší po generace.

Nedávno jsme dokončili krásnou zakázku – postroj a vodítko pro fenku Abinku. Šili jsme je z prvotřídního materiálu, s důrazem na každý detail, vytenčované spoje a pevné stehy. Krátce po doručení nám přišla odpověď od pana Lubomíra Kryže, která nás naprosto dostala.

Pochvala od vnuka mistra sedláře

Pan Kryže nám napsal:

„Velmi děkuji za moc krásný postroj a vodítko pro Abinku. Krásný materiál a pečlivá práce. Myslím, že i mému dědečkovi Eduardovi by se to líbilo. Děda byl sedlář.“

Takovou poklonu nedostáváte každý den. Slyšet, že by naše práce obstála před očima starého mistra, je pro nás ta nejvyšší možná meta. Ale to nebylo všechno. Pan Kryže nám k e-mailu přiložil i vzácný poklad – fotografii z učňovské sedlářské dílny z doby kolem roku 1920.

Pohled do roku 1920: Kde se rodila poctivost

Na fotografii vidíte mladé muže v zástěrách, obklopené rozpracovanými postroji, kůžemi a nářadím. Uprostřed v popředí sedí dědeček pana Kryže, pan Eduard. Je to pohled do světa, kde se nic nešidilo. Kde se mistr sedlář díval učňům pod ruce a kde každá chyba znamenala začít znovu.

Když se na tu fotku díváme, cítíme obrovskou zodpovědnost. Svět se za těch víc než 100 let neuvěřitelně zrychlil. Máme modernější nástroje, internet a sociální sítě, ale základ poctivé sedlařiny zůstal stejný:

• Výběr té správné části usně.

• Trpělivost při řezání a tenčení.

• Preciznost v každém jednom stehu.

Řemeslo, které nesmí zaniknout

Příběh pana Eduarda a jeho vnuka nám připomněl, že naše výrobky nejsou jen zbožím. Jsou pokračováním tradice, kterou tito muži před stoletím budovali. Když dnes držíte v ruce náš postroj, držíte v ní i kousek historie a odkazu starých mistrů.

Děkujeme panu Kryžovi za to, že nám dovolil nahlédnout do jeho rodinného archivu. Je to pro nás obrovská motivace držet se "poctivé sedlařiny" i nadále. Protože víme, že někde tam nahoře by na nás mistr Eduard snad i uznale kývl.

Sedlařině zdar!