Z potemnělé "Díry" do nové dílny

Představte si scénu: Potemnělá tmavá kobka, skoro jak sklep z hororu. Doslova “Díra”. Buch, prásk, buch, buch. Ve svitu lamp se ozývá bušení sedlářských nástrojů. “ Vrrrr, zase jste mě vzbudili ,” vrčí v koutě rozespalý staffbull.

Zima, vlhko skoro jak v deštném pralese, až se sedlářům ochranné brýle rosí. Na okenní tabule by se hodily stěrače.

“ Honem, honem, objednávka! Kam jsem si jenom položil to zadání od zákazníka? ” Jeden ze sedlářů pobíhá po dílně. Jak bájný lovec Pampalini loví kus papíru s objednávkou. Tolik věcí a tak málo místa! Je malé kouzlo, že tahle partička stíhá pracovat, něco vyrobit a dokonce i dodávat včas zákazníkům. Co to je za tým? Ten dřímající pes, to je náš Ken. Zmíněná partička sedlářů, no to jsme my! Tedy byli jsme. Až do doby, než nás drsné prostředí tmavé “Díry” málem sklátilo do komunity marodů. Bolavá záda, revma, horšící se zrak.

“ Tak dost, pánové! Takhle už ne! Končíme. ” Stop. Finíto. The end. Fin. Zastavili jsme sedlářskou výrobu.

...a odstěhovali se do nové dílny. Byla to fuška všechno roztřídit, zabalit, naložit, odvézt, odnosit, přesunout, vyložit, srovnat. Těžké mašiny, nářadí, náčiní, hromadu materiálu, rozpracovaných zakázek obojků, vodítek, psích známek pro natěšené staffbully a jejich páníčky i paničky.

Hotovka! Povedlo se.

Buch, prásk, buch, buch. Ve svitu velkých blyštících se oken zní bušení sedlářských nástrojů. “ Vrrrr, zase jste mě vzbudili ,” protestuje v novém pelechu rozespalý staffbull Ken. Tady žádná změna.

Ale to prostředí! Čisto, světlo, teploučko, vonící káva. Prostě pohoda. Libujeme si. A libují si i naše zakázky. Teď na ně máme místa jak na Sahaře. Dílo nám jde pěkně od ruky. Pískáme si.

V nové dílně jde všechno skoro samo. To znamená, že stihneme vyrobit ještě víc obojků, vodítek a jiných potřeb pro psí fajnšmekry, ale i peněženek, podtácků, náramků, klíčenek pro lidi. Chcete taky?