Od Mezopotámie po Staffíky: dějiny obojků se šmrncem

14. 05. 2025

Když to chtělo utéct, muselo se to něčím chytit

Obojky, tyhle dnes už celkem běžné doplňky pro naše čtyřnožce, mají za sebou dějiny delší než většina civilizací. První zmínky o psích „obojcích“ se datují už do dob Mezopotámie, kde se na hliněných destičkách objevují vyobrazení psů vedených na řemíncích. Tohle nebyl zdaleka styl, ale prostý nástroj ke kontrole. Potřeba mít psa u sebe, a ne za rohem, vedla ke vzniku prvních obojků z lana, provazu či surové kůže.

Tehdejší psi byli pomocníci na lovu i hlídání, a tak bylo třeba mít na nich něco, za co je lze chytit. Estetika? Nula bodů. Praktické? Maximálně. Ale tahle jednoduchá myšlenka položila základ všemu, co dnes nosí na krku módní psí ikony.

Staří Římané a první kožení borci

Skutečný průlom přišel v antice, především s Římany. Ti si potrpěli na pořádek, hierarchii a styl. A jejich psi taky. Váleční molossové mívali obojky nejen z kůže, ale i kovové, často ostnaté – nejen pro ozdobu, ale i pro ochranu krku při boji. Kožené obojky se v těchto dobách objevují s prvními ozdobami, rytinami a značkami pána.

Tady se začalo formovat něco, co přetrvává dodnes – obojek jako symbol. Už to nebyl jen řemínek na kontrolu, ale součást identity psa. Obojek mohl říct, komu pes patří, odkud je a jakou má úlohu. A kožené obojky? Držely, seděly a vypadaly dobře. To platí i o dvě tisíciletí později.

Středověk a obojek jako status

V době rytířů a hradů se obojky stávají ještě sofistikovanějšími. Psi šlechty nosili obojky vyšívané, zdobené stříbrem – nejen na lov, ale i pro efekt. Hlídací psi dostávali těžké, obrněné obojky s hroty – kdyby náhodou na dvůr vtrhl vlk či zloděj. V těchto dobách se kožené obojky vyráběly ručně a byly výsadou lepších domácností.

Ačkoliv průmyslová revoluce později přinesla lacinější materiály, pravá kůže nikdy nezmizela. Zůstala synonymem pro trvanlivost, šmrnc a klasiku, která nikdy nevyjde z módy.

Kůže: Starý dobrý recept na styl a pohodlí

Kožený obojek má něco, co plast nebo nylony nikdy nenabídnou. Je příjemný na dotek, přizpůsobivý krku psa, ale přitom pevný jako důvěra mezi psem a jeho člověkem. Při dobré údržbě a poctivé výrobě vydrží roky, ne-li desetiletí.

Rovněž snadno absorbuje patinu času – každá rána, každá kapka deště, každá stopa z dobrodružství zůstane zaznamenána. U Slade Czech to víme. Proto šijeme obojky tak, aby nejen držely, ale aby měly duši. Každý steh, každá rytina má svůj smysl. Něco jako psí podpis.

Stafordšírský bulteriér: Plemeno se znakem v srdci i na krku

A pak je tu jeden psí frajer, který to dotáhl až na vlastní erb. Stafordšírský bulteriér je jediné plemeno, které má oficiální znak – Stafordšírský uzel. Symbol pevného pouta, oddanosti a nezlomnosti. Tenhle znak se stal nejen hrdým emblémem plemene, ale i vyhledávanou ozdobou obojků.

U Slade Czech je uzel tělem i duší. Používáme ho jako ozdobné prvky, rytiny, kovové emblémy – protože víme, že Staffík nenosí jen tak něco. Nosí styl, odvahu a kus historie.

Slade Czech: Tam, kde má každý obojek příběh

Dnes je obojek mnohem víc než jen nástroj. Je to vyjádření stylu, identity a vztahu. My ve Slade Czech to bereme vážně – šijeme ručně, každý kus pečlivě kontrolujeme, dbáme na detail. Nepoužíváme laciné triky, ale poctivou sedlářskou práci.

Takže až si budete vybírat další obojek, zamyslete se: Chcete něco, co jen vypadá? Nebo něco, co vydrží, bude ladit s vaším psem a navíc ponese kus dějepisu? My máme jasno.